Založit webové stránky nebo eShop
 

Kniha o zvířatech naší farmy

Název knihy:     I briardi mívají dovolenou

Autor:                           Vladimíra Křenková     

počet výtisků:             500

vydala MORAVSKÁ EXPEDICE, nakladatelství a vydavatelství občanského sdružení Vlastenecký poutník

 

ilustrace Veronika Dudová              

 

 

Malá ukázka:

 

Když NE nezní příliš přesvědčivě

 

 

NE . Toto slůvko občas použije každý z nás. Jenže ono velmi záleží na tónu hlasu. Jelikož každý, kdo žije s partnerem v jedné domácnosti dost dlouho, má jednotlivé tóny dokonale přečteny. Ví, které NE znamená opravdu „ne“ a které NE znamená „možná nebo někdy“.

Tak tedy, když manžel upozorňoval, že po tom co jsme přišli o našeho milovaného psa německého ovčáka, teď opravdu žádného dalšího psa nechce. „Hlavně žádného briarda NE!“

Právě tón hlasu naznačoval, že ani on sám není až tak pevně rozhodnut.

Na naší malé farmě chováme ovce a občas je potřeba veterinární ošetření . Ani jsme netušili, že se návštěvy veterináře budou odehrávat za přítomnosti briarda jménem Bubla a jeho majitelky Zory. Slovo dalo slovo a časem jsme se navštěvovali i když nikdo nepotřeboval veterinární služby.

Briarda jsme obdivovali. Imposantní, vznešený, veselý, hravý a zároveň hrdý.

Mohli jsme na něm oči nechat. Jenže nebyli jsme zvyklí, aby pes byl přímo v domě. A briard přespávající ve stáji, by po pár dnech rozhodně nevypadal imposantně, ale pravděpodobně zoufale. Zatím jsme chovali Německé ovčáky a nutno říci, že to byli naprosto jiné osobnosti, které jsme měli rádi. Moc rádi. Jenže nikdy nestáli o to, abychom je brali do domu. Vzpomínám, že jsme to i několikrát zkusili, ale oni o to prostě nestáli a v domě byli nervózní a nešťastní. Asi jsme si ani nedokázali představit život se psem jinak než na zahradě. Spoustu věcí jsme si nedokázali představit.

Hlavně manžel má s novými představami problém, asi jako většina mužů.

Jeho představa byla naprosto mylná.

Nejprve opravíme dům , pak stáje, pak postavíme jízdárnu pro koně....

Spoustu věcí by mělo být hotovo, než si nějakého psa pořídíme. Toť představa mého muže. Na každou otázku - odpověď NE.

Začali jsme chodit s briardem Bublou a jeho paničkou na procházky. Probírali jsme nejrůznější témata, hlavně ta zvířecí. Ovšem když jsme si jednou povídali o plánech našeho hospodářství zaznělo z manželových úst několik vět.

 

NIKDY mi do baráku nepřitáhneš briarda!

NIKDY mi do baráku nepřitáhneš krávu!

NIKDY tu nebudou žádné slepice!

A NIKDY, ale opravdu nikdy nebudeme mít psa v domě natož v posteli.

 

 

Jsem si téměř jistá, že tehdy již něco tušil a v zoufalství všechny tyto věty zvládnul vyslovit na jeden nádech. Jako by snad rychlost vyslovení mohla změnit již nezměnitelné rozhodnutí.

V té době kdy manžel Roman protestoval, již osud rozhodl za nás.

 

Alespoň v případě briarda. Myslím že to byl osud. I když Zora osudu tak jaksi pomohla. V době kdy jsme se loučili s našim čtrnáctiletým umírajícím ovčákem a prožívali jsme toto smutné období, se hledal domov pro jednu fenu briarda. Neměla dosud radostný život a ve společnosti jiných psů trpěla. Takže tedy ten osud „a přátelé briardů“ se postarali o to, abychom přestali trpět mi i zmíněná briardice.

Jak to ale říci šetrně chlapovi? Když on je vlastně pán tvorstva a rád by rozhodoval o všem. To myslím bez urážky, ono to tak je, ať si to přiznáme nebo ne. Chlap je ta hlava a to je dobré mu opakovat, ale jak víme, hlavou je třeba pohybovat a k tomu se zas lépe hodíme my ženské, které plníme funkci krku. Bez krku se totiž ta chytrá hlavinka nehne.

Tak se prostě stalo, že Roman ke svým narozeninám dostal úhledně zabalenou krabici, ve které byl nový obojek.

Pochopil.

Zvedl oči od krabice suše polkl, chvíli se rozhlížel, váhal.

Tě přetrhnu“, vyslovil. Ovšem žádný hněv v hlase nezazněl. Na smluvené znamení přijelo na náš dvůr auto z něhož vyskočilo rozcuchané stvoření, tedy již zmíněná fena a pro nás do té doby neznámí lidé, kteří se ovšem zasloužili o její záchranu.

Měli jsme slzy na krajíčku. Proč? Nevím .Viděli jsme fenu poprvé, její pohnutý osud jsme téměř neznali, nic jsme o ní nevěděli. Fena pobíhala po dvoře, nás očichávala stejně jako všechny ostatní. Nebyli jsme pro ni nijak zvlášť zajímaví, prostě tam jen tak pochodovala s rozevlátým ocasem a rozesmátou tlamou, vyplazený jazyk, který mimoděk občas o někoho zavadil. A přeci to bylo dojemné. Zase máme v domě štěstí.

Roman ve chvíli pochopil, proč jsem zrovna dnes trvala na tom, že do obýváku přestěhujeme ještě jeden gauč. Jakoby mávnutím kouzelného proutku zapoměl na ony vyřčené věty. NIKDY.....

 

Briardice se jmenuje Issua nadina sis. Ovšem kdo by to v běžném životě takto vyslovoval . Prostě Iša. Nejen, že má doma vlastní gauč, ale už také pomalu a nenápadně dosáhla i poleženíčka v posteli a můžete hádat za kým si vleze nejraději.

 

Při prvních pokusech vloudit se do postele sice Roman použil ono slůvko NE. Jenže již bylo tak slabounké, téměř neslyšitelné a nedůrazné, že ho vlastně neslyšel ani on sám. Natož pak Iša, která pochopila, že konečně našla domov ze kterého už se nebude muset nikam stěhovat.

 

Abych nezapoměla na ostatní věty, které také začaly slovy NIKDY...

Krávu jsme si v podstatě nepořídili. Jen jsme si přivezli jalovici plemene Jersey. Krávou se teprve stala, když porodila své první tele. Slepice se u nás na statku také na čas zabydlely. K tomuto tématu se ještě vrátím.

Knihu lze objednat na dobírku za cenu 120,- včetně poštovného a balného.

stačí objednat e-mailem na:  KrenkovaVladimira@seznam.cz

Koupí této knihy přispějete na zvířata, která potřebují speciální péči. Už nejsou takzvaně produktivní, ale zaslouží si žít důstojně.

smiley

TOPlist